25.08.2013 11:00

Rakovničtí vysloužilci v Chyši s Vladimírem Lažanským.

 

Po sto třiceti letech byl obnoven další historický spolek

Vojenští vysloužilci nejsou ostrostřelci

Letos byl v Rakovníku obnoven spolek vojenských vysloužilců. Právě o uplynulém víkendu došlo k slavnostnímu vysvěcení jejich praporu v Novém Strašecí. Jaká byla historie této občanské aktivity a čím se vysloužilci chtějí zabývat dnes, jsme si povídali s Jindřichem Lipeckým, představeným Spolku arcivévody Rainera pro Rakovník a okolí, který stál i za založením celorepublikové organizace Svazu c. k. vysloužilců zemí Koruny české.

Kdy a kde vznikaly historické spolky vojenských vysloužilců?

Bylo to především po nešťastné Prusko – rakouské válce, tedy v roce 1866. Především však v sedmdesátých až osmdesátých letech 19. stol. Tyto spolky vznikaly postupně snad v každém městě či větší obci zemí Koruny české a patřily k dobovému koloritu v místě působnosti podobně jako hasiči či ostrostřelci (ti však byli pouze ve velkých městech). Byli zkrátka neodmyslitelnou součástí spolkového života.

Co bylo náplní jejich činnosti?

Vedle vlastního sdružování a vyrukování na veřejnosti to byla především charitativní činnost. K ní patřila například podpora chudých členů spolku, pomoc v nemoci, ve stáří, péče o vdovy a sirotky. To vše z fondu ve spolkové pokladně. Příjmy spolku byly členské příspěvky a pochopitelně dary. Každý spolek měl svého patrona a byl významně podporován městy a obcemi. Také proto se vysloužilci účastnili ať z vlastního popudu či na požádání slavností měst či obcí, oslav významných výročí státních i církevních. Členové měli krásné uniformy vojenského střihu, bubeníka, trubače a hlavně reprezentativní prapor se symboly příslušnosti ke státu a označením místa působnosti spolku. V čele spolku byl předseda (představený) a jeho činnost řídil výbor jmenovaný valnou hromadou vždy na rok.

Kdy byl založen rakovnický spolek vysloužilců?

V Rakovníku byl spolek založen dne 10. září 1883 v hostinci U Zlaté štiky (dnes Tylův dům). Prvním předsedou byl zvolen Josef Jaške. Pak se od roku 1883 do roku 1933 vystřídalo ve vedení celkem osm předsedů. Tuto funkci v letech 1885 – 1905 zastával dokonce i tehdejší starosta města Otomar Zákon. Patronát (jak se tehdy říkalo protektorát spolku) převzal polní zbrojmistr arcivévoda Rainer v roce 1885. Za 1. republiky byl spolek nucen se přejmenovat na občanské sdružení či spolek Palacký. Současně s radikálními společensko – politickými a demografickými změnami po ukončení 2. sv. války nebylo již možné tento spolek obnovit.

K obnově řady spolků však došlo po roce 1989...

Je pravdou, že po roce 1990 se začal aktivně rozvíjet spolkový život i v našem státě a lidé se začali sdružovat. Začali zakládat takové spolky, jejichž existence by v období mezi rokem 1948 – 1989 vůbec nebyla možná. Teď mám na mysli především vojensko-historické uniformované spolky, které navozovaly atmosféru nejenom 1. republiky (četnictvo, armáda, policie), ale i habsburské monarchie, jejíž součástí jsme byli až do roku 1918.

Proč tedy došlo k obnovení spolku vojenských vysloužilců až nyní?

Dá se říci, že rakovničtí vysloužilci přišli v jakési druhé fázi. S myšlenkou na jejich obnovení jsem přišel už v roce 2010. Bylo to na památném místě rekonstrukce bitvy 1866 na Chlumu. Tehdy jsem s touto myšlenkou oslovil svého kamaráda c. k. dělostřelce Jiřího Šubrta a následně i další spřízněné duše především z oblasti severních a středních Čech. Začátkem března 2011 se konala v restauraci U Hymrů v Mladé Boleslavi schůze. Díky vstřícnosti jejího majitele Josefa Křeliny (vedoucího představitele pluku c. k. zeměbrany č. 10) byl ustaven Svaz c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české. Tam jsem aktivně působil asi rok, pak jsem byl bohužel z časových důvodů nucen rezignovat na funkci i členství ve svazu. Kamarády ale dále zůstáváme a spolupracujeme. Sídlem tohoto občanského sdružení je Císařský u Šluknova v Ústeckém kraji.

Jak došlo k obnovení rakovnického spolku?

To, že spolek vysloužilců arcivévody Rainera pro Rakovník a okolí existoval, zjistil Zdeněk Eichinger (můj předchůdce ve funkci předsedy Muzejního spolku královského města Rakovníka). Díky ochotě a vstřícnosti pracovníků archivu v čele s Renatou Mayerovou se pak několik nadšenců se zájmem o vojenskou historii i historii města a okolí sešlo v roce 2012. Cílem pochopitelně bylo obnovit a oživit tento spolek, ve kterém působili naši dědové a pradědové. Toto občanské sdružení bylo následně plně obnoveno pod hlavičkou Klubu vojenské historie – KVH v Rakovníku (předseda Jiří Svoboda).

Kdo je mezi rakovnickými vysloužilci?

Mezi první členy rakovnického spolku vysloužilců mimo mne patří Václav Kochánek (můj zástupce), Oldřich Nový, Jan Bouma, Filip Celba. My všichni jsme dlouholetí členové Klubu vojenské historie v Rakovníku a rovněž dlouholetí členové rakovnických ostrostřelců. Naším společným koníčkem je vojenská historie v širším slova smyslu, proto jsme se také společně rozhodli obnovit i rakovnické vysloužilce. O tomto spolku donedávna nevěděl prakticky nikdo. A přitom podle pamětní knihy bylo v Rakovníku a okolí přes 200 členů. Výše uvedení pánové mne zvolili svým představeným. Později nás oslovili další nadšenci – Karel Kolář, následně i jeho syn Michal, Josef Pánek, Karel Filip, Martin Klouček. Kronikáře nám dělá Filip Celba. Máme členy řádné, přispívající a čestné. Mezi přispívajícími máme i naše zahraniční kolegy z Rakouska, čestným členem a patronem je Vladimír Lažanský z Chyše, vzdálený příbuzný původních majitelů zámku a pivovaru hrabat Lažanských. Zatím stále fungujeme pod hlavičkou KVH Rakovník.

Co by měl splňovat zájemce o členství?

Nemáme zvláštní kriteria na přijetí do spolku. Je ale samozřejmé, že každý člen musí být fanda do vojenské historie a v tomto případě hlavně do vojenské historie habsburské monarchie. V podstatě jde o období vlády císařů Františka Josefa I. a našeho posledního císaře Karla I.

Předpokládám, že vaším cílem není jen korzování v parádních uniformách?

Nás všechny především spojuje zájem o vojenskou historii a k ní patří i krásné uniformy, dobové róby z doby posledních desetiletí habsburské monarchie. Prostě chceme „naživo“ evokovat mimo jiné vzpomínky na dobu z posledních desetiletí konce monarchie. Kdy bylo zavedeno všeobecné volební právo, fungovaly zastupitelské sbory a zákon byl nadřazen všem, včetně koruny...

Uniformy jsou replikami historických. Kde se dají pořídit a na kolik takováto „legrace“ vyjde?

Naše výstroj stojí několik tisíc. Uniformy tmavě modré barvy nám šije paní Blanka Kvapilová, krejčová z Chomutova. Šije i další historické kostýmy a doporučili nám ji tamní kolegové ostrostřelci, kterým zhotovila jejich krásné uniformy.

Co tedy bude náplní spolku vysloužilců?

Především se zabýváme sbíráním a uchováváním pamětihodností na vysloužilce, 1. světovou válku, bádáním v archivech, muzeích i v dalších institucích. Sháníme věci týkajících se vojenské historie obecně a c. k. vysloužilců zvláště. Také chceme provádět pasportizaci pomníků, památníků a pamětních desek obětem 1. světové války na našem bývalém okrese a usilovat především ve spolupráci s obcemi (většinou správci či vlastníky těchto památek) o to, aby tyto památky na naše předky nechátraly a aby se udržovaly v důstojném a neponičeném stavu. Patronát nad památkami na padlé v 1. světové válce budeme mít v Novém Strašecí. V Rakovníku bohužel nic takového neexistuje. Z vlastní iniciativy či na požádání také pořádáme výstavy a besedy. Prezentujeme město Rakovník i další města a obce regionu na různých místních, regionálních i celostátních setkáních vojensko-historických jednotek. Zatím poslední proběhlo v Brandýse nad Labem. Zúčastňujeme se různých setkání vojensko-historických spolků v zemích Koruny české při různých výročích měst, spolků, rekonstrukcí bitev (např. u Hradce Králové – válka 1866), odhalování pomníků, památníků apod.

Jak často se konají tato setkání, jsou pravidelná, nebo náhodná?

Jedná se třeba o dvou až třídenní akce realizované každoročně a pak podle vlastního uvážení, resp. nabídek kolegů a našich časových a samozřejmě i finančních možností. A protože budeme mít již vysvěcený nový spolkový prapor, budeme i jeho prostřednictvím propagovat a popularizovat naše město i region nejenom v našem okrese.

Jaký je vztah mezi ostrostřelci a vysloužilci?

Se Sborem rakovnických ostrostřelců chceme dále spolupracovat. Řada z nás jsou jeho členy, dokonce i zakládajícími, takže chceme prezentovat oba vojensko-historické spolky z Rakovníka a okolí společně. Když je potřeba, zúčastňujeme se s kolegy ostrostřelci i akcí v zelených uniformách. Například na 28. září se chystáme jako ostrostřelci na návštěvu Kounova na pozvání naší kolegyně a starostky obce Dany Bechynské na křest knihy za účasti Haliny Pawlovské. Ostrostřelce jsme zase pozvali na oslavy obnovy spolku a svěcení našeho praporu do Nového Strašecí 21. září. Nadále také chceme spolupracovat s Muzejním spolkem královského města Rakovníka i s našimi kolegy ze Svazu c. k. vysloužilců zemí Koruny české, s nimiž máme prakticky stejné cíle. Budeme se snažit navazovat i další kontakty se spřízněnými kolegy u nás i v zahraničí. Je potřeba, aby bylo naplňováno ono staré známé heslo císařského domu „Viribus unitis“ – tedy spojenými silami. Čas ukáže, jak se nám to bude dařit.

Lenka Pelcová